Můj příběh

Ještě do nedávna jsem profesí i životní rolí patřila mezi poradce a terapeuty. Ti jsou lidmi, kteří své soukromí navenek nesdílí a jejich osobní život zůstává pro jejich klienty nepoznaný. Žádný klient totiž nemá být zatížen jejich příběhem, který do prostoru psychoterapie jednoduše nepatří. Patří tam klient se svým příběhem, starostmi, emocemi a myšlenkami a patří tam terapeut, který klienta procesem terapie a poradenství odborně provází.

Začít tedy psát blog o vlastním příběhu pacienta a o věcech velmi osobních pro mě bylo a je velkou výzvou, odhalením sebe sama a pro terapeuta krokem naprosto netypickým. Obzvlášť, pokud stále doufám, že se k poradenské práci alespoň částečně a v nějaké formě jednou vrátím.

Nezbývá tedy než vsadit na hlavní myšlenku tohoto blogu: pro většinu z nás, kdo jsme se kdy ocitli v krizi či náročné životní situaci, nebyly v tu chvíli důležité odborné knihy, ale příběhy reálných lidí, kteří zažívají něco podobného, a naděje, že když to zvládli oni, můžeme to zvládnout i my.

A tak pevně věřím, že bude mít smysl stát se výjimkou, která potvrzuje pravidlo, a že bude pro všechny, kdo nyní tápou, přínosem, když i přes všechny zvyklosti zde půjdu s vlastní kůží na trh a budu blog psát jako člověk, pacient i jako dřívější (a možná i budoucí) terapeut, všechno v jednom.

Když jsem na počátku překonala díky léčbě a díky svým nejbližším nejhorší fázi nemoci, kdy má člověk za úkol jen přežít a vydržet, přišla další fáze: uvědomění, že nebudu zdravá už nikdy a že nemoc v různých podobách se mnou již zůstane. Pro mě, workoholika, dříče, milovníka své práce a všeho, čím a pro co jsem do té doby doslova dýchala, to byla obrovská ztráta.

Nechala jsem se v té době nemocí vláčet a smýkat, kam se jí jen zachtělo, a můj život nebyl v mých rukou, ale v jejích. Do nekonečna jsem věřila, že všechen zázrak závisí jen na lékařích, a že není prostě možné, aby můj život nebyl už nikdy takový, jaký jsem si jej vysnila.

Truchlila jsem opakovaně nad tím, co všechno jsem ztratila, vzpomínala na to, kým jsem byla, a nebyla jsem schopna začít bojovat o nic míň než o život, jaký jsem měla před tím. Vše ostatní jsem považovala za „hloupé" přežívání. Bylo naprosto nepředstavitelné, že se mi povede život od základů změnit.

Zlom nastal ve chvíli, kdy už jsem se přestala poznávat a kdy jsem se konečně rozhodla říci svému životu s nemocí: „Ano, chci tě žít"…

V průběhu celého procesu změny již byla na světě myšlenka, že když se mi podaří tím vším úspěšně projít, rozhodně si „know-how" této cesty a všechny poznatky na ní získané nenechám pro sebe, ale budu je sdílet s lidmi, kteří jsou ve stejné nebo podobné životné situaci, jako jsem byla já na začátku, či v průběhu.

A tak vznikl tento blog, na kterém si můžete přečíst články a texty věnující se (nejen) tématu života s (neviditelnou) nemocí, ve kterých s vámi sdílím své zkušenosti, úvahy a prožitky pacienta. Jeho cílem je, abyste nemuseli tápat a trápit se tak, jako kdysi já, a abych vám vaši cestu usnadnila.

Jako jsem se v průběhu času měnila já, začal se mi pod rukama měnit i blog. Přibyla nejprve kategorie o „neviditelných aspektech nemocí" a nakonec jsem se rozhodla „neviditelným onemocněním" věnovat plný prostor a zaměření celého webu. Tenhle pohled na nemoci a na vše, co zůstává skryté, mě uchvátil na anglických webech a rozhodla jsem se ho přinést i pacientům v ČR.

Od podzimu 2027 se chystám založit uzavřenou a bezpečnou FB skupinu pro všechny, kteří spolu se mnou chtějí začít budovat komunitu „neviditelně nemocných". Věřím, že ve skupině bude plno inspirace, prostoru pro otevření se a vzájemná podpora.

Věřím, že vám pomohou odrazit se ze dna a vzít život pevně do svých rukou. Že vám přinesou zdroje informací a zkušeností a budou vám oporou na vaší životní cestě s nemocí.